113kw

IAS ON ME DE A - 26.10.2010 - divadlo Alfréd ve dvoře

IAS ON ME DE A

Petra Tejnorová & the Company
od mýtu k materiálu
dramaturgie: Matěj Samec
hrají: Štěpánka Glogarová, Ondřej Bauer, Csongor Kassai, Hana Müllerová
hudba: Jan Burian ml.
pohybová spolupráce: Lucia Kašiarová
režie: Petra Tejnorová
výprava: Máša Černíková

IAS ON ME DE A je divadelním výzkumem hraničních ploch mezi mýtem a materiálem.
Výzkumem, na jehož základě mizí hranice mezi jednotlivými komponenty, žánry a vznikají nová pole, pro která hledáme dosud neexistující pravidla.

Láskyplně a plni pokory se vracíme k žánrům tragédie a principům katarze, aniž bychom se snažili tyto pojmy realizovat podle – prý prokazatelně – prověřených postupů. IAS ON ME DE A je divadelním výzkumem hraničních ploch mezi mýtem a materiálem. Výzkumem, na jehož základě mizí hranice mezi jednotlivými komponenty, žánry a vznikají nová pole, pro která hledáme dosud neexistující pravidla.

Inspiračně vycházíme například z textů L. A. Seneky, Euripida, Thomase Dreyera, Fritze Katera, Heinera Müllera a práce divadelních skupin jako jsou Dorky Park, Dood Paard, Yael Ronen & the Company a dalších.

„Při práci na inscenaci vycházíme z Devising theatre, totiž z divadla, které je založené na procesu svého vzniku, který se stává neoddělitelnou částí konceptu všech složek a ovlivňuje výslednou podobu scénického tvaru,“ říká the Company.

jelibojelito
divadlo Alfréd ve dvoře

Můj názor:

Zpočátku jsem se cítila trochu zmateně, ale bylo to asi tím, že se dost neorientuji v podrobnostech antické mytologie. Po chvíli jsem si začala vzpomínat na útržky, čtené kdysi ve Starých řeckých bájích a pověstech Eduarda Petišky a spolu s akčním jednáním osob na jevišti, mne to vtáhlo do děje, a já jen zůstala zírat s otevřenou pusou…je fascinující, že i mne, člověku 2.tisíciletí, vyrostlém na monotónní techno hudbě uprostřed postmoderního města, tedy ve zcela jiném světě než dávný autor tohoto mýtu, i mne, tento autor a jeho uvažování o ženské a mužské duši něco říká… a nejen to, dokonce spatřuji paralely s mými vlastními zkušenostmi…

Začalo mne zajímat, jak to bude dál, a stala jsem se součástí hry „my vám tady něco předvádíme, a vy se to budete snažit pochopit“…

Scéna byla minimalistická, v prostoru pouze pár rekvizit (bedýnka, stupínek, skříň s policemi) a na zemi „mandala“ vytvořená ze starých hraček a hloupostí z happy mealu nebo kinder vajíček. Mezi tím se pohybovali herci, oblečení do spousty vrstev růžovo fialových svršků… z druhé ruky..těžko popsat ten styl, snad něco mezi opožděným návštěvníkem diskoték, studentem filozofické fakulty a bezdomovcem. Celkově to ladilo, a mne se i líbilo, neboť tuhle „ošuntělou“ vizualitu mám ráda, stejně jako růžovou a fialovou.

"Ač si za výchozí inspiraci berem starou, léty prověřenou látku, jež si doslova říká o to, být nazvána jako ‚téma věčné, téma lásky‘, chápeme ji jako materiál nejvýše svěží, materiál ‚jako dělaný‘ pro reflexi současné problematiky občanské společnosti, a dokonce jako nejlepší možnost pro manifest principů toho, co bývá označováno jako ‚nové divadlo‘. " cituji autorský tým Petry Tejnorové – mladé režisérky představení.

Tyto principy nového divadla se jako (prozatím) laik odvažuji spatřovat ve značné herecké interakci s divákem. Nejen že postavy přerušují svoje monology, a prokládají je osobními zkušenostmi, ale dokonce se vydávají i do jeviště, případně přímo oslovují jednostlivé diváky. Druhou část pojmu nové divadlo, odhaduji ve faktu, že herci nehrají přesně vymezené postavy, ale zastupují jakési „prvky“… pojmy… pocity…případně přeskakují mezi rolemi mužů, žen, příběhů…

obrazek

Herecky mne představení ohromilo, výkony všech čtyř byly strhující. Osobně mám ráda, když herci na jevišti „nechávají duši“. Podle mne to na divadlo patří. O to víc mi vadí přehnané emoce ve filmu, tam naopak je nejlepší vždy ubrat.

Csongor Kassai je zkušený a znalý herec, který si svou roli užívá s lehkostí. Doslova si na jevišti lebedí, a pluje z jednoho pólu na druhý, jako plují prsty virtuosa nad tisíckrát ohmataným nástrojem. Několikrát má v textu vyslovené hlášky, které obecenstvo odzbrojí, a zároveň se každému zahryznou někam dovnitř do svědomí…ano…má pravdu…

Štěpánka Glogarová je mladá a talentovaná, a její výkon mne strhl možná také proto, že sama nyní prožívám postavu, kterou ztvárňovala – mladou ženu. Je pro mne šokující, když si uvědomím, že Štěpánka je herečka, a stejným slovem lidé nazývají i osoby jako třeba Kateřina Brožová. Štěpánka na jevišti nechává kus sebe, a na diváky (nebo na mne určitě) to působí silně. Brožová zase, umí zahrát jenom sebe. Na Štepánčině roli mne zaujal také kostým, neboť měla na zádech obyčejného trika nápis „Elle est pas belle, la vie“…ne, život skutečně není jen krásný…nemůže být…

Role Hany Müllerové byla také velice vtipná, a měla několik hodně silných hlášek, ale nepodařilo se mi s ní tolik ztotožnit. Pocity ženy, kterou opustil partner po mnohaletém šťastném soužití, jsou mi cizí…já stále patřím do skupiny těch doufajících a čekajících, věřících na lásku…

Do Ondřeje Bauera, i když není typický herec-milovník, se snad musela platonicky zamilovat každá žena v hledišti. Živelný, energický projev, a sebevědomí z něj sálalo. Navíc mně totálně dostal, když vešel mezi diváky a pouštěl z malého chrastivého přehrávače v ruce písničku:" I wonder if I take you home…would you still be in love, baby… "( Black Eyed Peas – Don't Phunk With My Heart )… pro mě je tahle písnička trošku fetiš, protože od doby co vznikla (2005) mi v hlavě zněla hodně mockrát… při určitých příležitostech… je to sice popík, chytlavý a vtíravý, ale pravdivý… kvůli ní jsem trochu nepobrala co přesně tím herec chtěl říci.… ale myslím, že něco jako "znáte tenhle pocit, ženy? "

Rozhodně bych na představení šla ještě jednou, protože bych chtěla vědět, nakolik herci při svých výpadech „mimo text“ improvizují, a nakolik jsou jejich osobní výpovědi spontánní či naopak připravené.

Dodatek po měsící – Bohužel se mi na představení po druhé jít nepovedlo :-(

««« Pedchoz text: Jak změnit CDVC kodování AVI souboru? Nsledujc text: Jak jsem strávil konec světa - Rumunsko / 2006 / 106' »»»

Kristina Weiserová | inscenace | permalink | print version | 849x

Komente k textu

Rss koment tohoto textu - Formul pro nov koment

K textu nebyl napsn dn koment.

Na texty napsan ped vce jak 365 dny nelze dle reagovat.