113kw

Jak jsem strávil konec světa - Rumunsko / 2006 / 106'

Cum mi-am petrecut sfârşitul lumii Rumunsko / 2006 / 106' sekce: FR: Rumunská nová vlna režie: Cătălin Mitulescu scénář: Cătălin Mitulescu, Andreea Văleanová kamera: Marius Panduru hudba: Alexandru Bălănescu hrají: Doroteea Petreová (Eva Mateiová), Timotei Duma (Lalalilu Matei), Ionuţ Becheru (Alexandru Vomica), Cristian Văraru (Andrei), Marius Stan (Tarzan), Jean Constantin (Florică), Mircea Diaconu (Grigore Matei)

Slova z programu:

„Úžasný film,“ tvrdil Monte Hellman, předseda poroty MFF v Cannes v roce 2006, „působí až jako zpověď.“ V Le Figaro se psalo: „Film Jak jsem strávil konec světa odhaluje srdce Rumunska.“ Ve Variety bylo možné číst: " Půvabný příběh." Snímek se později těšil také pozornosti Martina Scorseseho. Rumuni prý potřebují mezinárodní ocenění svého filmu a pozitivní komentáře ze strany zahraničního tisku, aby si snímku nakonec sami všimli a věnovali mu pozornost. Těžko říct, zda tomu tak je, nebo nikoli. Pravdou ale je, že pokud je někdo prorokem ve vlastní zemi, tak to určitě nebyli mladí rumunští režiséři kolem roku 2006, kdy film Jak jsem strávil konec světa vznikl. Tehdy už šest let stará nová vlna se doma „těšila“ spíš skepticismu, divácké nespokojenosti, drsným útokům, a dokonce tvrdé a hrubé ironii tradicionalistické kritiky (k níž většinou patřili bývalí komunisté). Lepšího přijetí se snímek dočkal v České republice. Diváci sice původně čekali něco na způsob balkánských nebo ruských filmů, ale byli příjemně překvapeni svéráznou, a přitom jemnou a přesvědčivou režií Catalina Mitulesca. Síla a autenticita výpovědi tkví v tom, že komunistické období je prezentováno z upřímné perspektivy sedmiletého chlapce, který bere věci – a také sám sebe – smrtelně vážně,a to včetně „osobního komplotu“ proti Ceauşescovi. Z toho také pramení několik půvabných surrealistických detailů filmu, které ortodoxní (především rumunské) kritice tolik vadily kvůli nemožnosti je nějak „realisticky“ a „logicky“ vysvětlit. Ale právě díky nim je film upřímnější a přesvědčivější a má co do činění s jistým „magickým realismem po balkánsku“, který některým analytikům připomínal Kusturicu. Určité prvky malebnosti mohou být sice společné mnoha filmům natočeným na Balkáně, ale Mitulescovu svéráznost a čerstvý vítr, jenž podobné filmy přinášely do rumunské kinematografie během první dekády tohoto tisíciletí, nelze zpochybnit. Mircea Dan Duta

Rumunský film bych přirovnala k českému Kouři. Také se snaží vykreslit život v totalitě, zachytit atmosféru doby, a lidské pocity. V závěru filmu se tvůrci také snažili přenést na diváka euforii při pádu komunismu. Rozdíly mezi tímto filmem a Kouřem jsou stejné, jako rozdíly mezi Čechy a Rumuny. Nebo, a to pravděpodobněji, jsou stejné jako byly rozdíly mezi komunismem v Čechách a Rumunsku. Rumunský film není tolik komedií a nadsázkou, a životy jeho hrdinů jsou ještě mnohem tvrdší, šedivější a bezvýchodnější. Řešení problémů jsou radikálnější, emotivnější a živelnější.

Během projekce v rámci Letní filmové školy v Uherském Hradišti mne velmi vadilo několik věcí. Zaprvé mi vadilo, že film uváděla dívka z jakéhosi rumunského institutu, která neuměla plynně česky, ale přesto se dlouhou chvíli bolestně snažila přečíst text z programu LFŠ. Dále jsem (v porovnání s eng.titulky) nabyla dojmu, že celý film je špatně přeložen do češtiny, a překládal ho někdo, kdo ho neviděl. Často totiž u promluv dívky byl český titulek v mužském rodě, a dokonce jsme se mohli dozvědět , že se dívka bude ženit. Navíc se ze struktury filmu nemohu zbavit dojmu, že hlavní postavou byla ona dívka. Pak by byl chybný celý název…na druhou stranu nevylučuji možnost, že hlavní postavou je malý chlapec, který vnímá svět i přes svou pubertální sestru, a skutečně si myslí , že se svým prakem měl podíl na svrhnutí diktátora Čaučeska.

Po technické stránce mi velmi vadilo, že chlapec se ze začátku filmu nesnesitelně často díval do kamery – tedy přímo na mne. Pohled do kamery, pokud nemá nějakou dramatickou funkci mne osobně strašně irituje. Profesionální herec si ji nemůže dovolit, komparsista pohledem může zkazit záběr. Dítě se samo neuhlídá, a opakováním záběrů velmi rychle ztrácí jeho hraní na kvalitě (narozdíl od herce – profíka). Pokud jinak byl dětský výkon správný, tak ten jeden malý pohled… Zkušenější režiséři k odstranění tohoto nešvaru u dětských herců používají následující fintu – úvodní scény filmu natáčejí až na závěr natáčení, kdy jsou děti tak „otrkané“, že už do kamery zvědavě nehledí. Potom z filmu může divák již od počátku cítit, že vstoupil do konzistentního „světa“, s danými pravidly. Tento film však na mne vinou chlapce prvních deset minut působil, jako že se dívám na ochotnické představení. Poslední drobnost, která mi vadila, byla, když dívka se svým „staronovým“ chlapcem příjde k němu do jeho nového bytu na sídlišti. Před domem jí řekl, že půjdou jen do prvního patra, a dívka pak při vyhlížení z okna konstatuje, jak strašně vysoko to je.V prvním patře?

Ale toto jsou již skutečně všechny chyby, které na tomto díle nacházím. Jinak samé kvality. Velmi pěkně natočené, herci jsou přesvědčiví (určitě mnoho z nich jsou „natuřščici“), kostými přesné, dekorace a stavby dokonale autentické (díky tomu , že v některých oblastech Rumunska se toho od roku 1989 dodnes moc nezměnilo? Nešť…)

Jako divákovi se mi podařilo nahlédnout do komunismu rumunského stylu. Zprostředkování doby, pocitů, tužeb a nadějí se povedlo. A jestli je lepší než Kouř? To se nedá říct. I když zpracovává stejné téma, dělá to úplně jiným způsobem. Tento film je rozhodně blíže klasickému dramatu, než Kouř. Tento film je dlouhou dobu velmi depresivní. Tento film je pravdivější. Kouř je však nekonečně geniálně hořce vtipný. Ne, nemohu říci, který z nich je lepší. Mohu jen říci, že jsem ráda, že jsem se nenarodila v Rumunsku. Situace tam byla a díky konsekvencím i dodnes je mnohem vyhrocenější. V Čechách určité „přizdisráčství“ , patrné jak v lidech tak i ve filmech nám mnohokrát zachránilo krk, a možná i díky němu tady dnes my, jak plivnutí malinký národ, češi, jsme.

e-e-e, čaučesko rumuje!

««« Pedchoz text: IAS ON ME DE A - 26.10.2010 - divadlo Alfréd ve dvoře

Kristina Weiserová | Film, recenze | permalink | print version | 510x

Komente k textu

Rss koment tohoto textu - Formul pro nov koment

K textu nebyl napsn dn koment.

Na texty napsan ped vce jak 365 dny nelze dle reagovat.