113kw

Renesanční člověk 3.tisíciletí aneb 3v1

http://syxra.cz

Muž, z Prahy, narozený roku 1980. Od 6 let se zabývá počítači. Stopa jeho aktivit se jako tenká červená linie táhne napříč různými odvětví moderní kultury – kultury 3.tisíciletí, kultury počítačů. Jeho jedinečnost je způsobena také tím, že jako aktivní a kreativní umělec se angažuje defacto již od svých 14 let – čímž získal velký náskok před svými vrstevníky.
Matěj Syxra (vl.jménem Sychra), alias Igraczech, page42, či hpnvsn. Převážnou část toho, co dnes umí se naučil sám – díky vlastní píli a zájmu. Při osobním setkání silně převládá (jako ostatně u všech z generace poznamenané zbytky „socialistického školství“) vjem, že je až přehnaně skromný. Většinu dne dělá víc věcí najednou – na několika počítačích. Živí se prací, která ho baví, je zároveň jeho koníčkem. V současnosti existuje jen málo povolání, při kterých by člověk nepracoval na počítači. Málokdo však z něj umí „vymáčknout“ tolik rozmanité umělecké tvorby, jako právě Matěj Sychra.
Ochutnejte „to nej“ z našeho rozsáhlého, témeř 5 hodinového rozhovoru, uskutečněného v kanceláři budovy firmy Cinemax, za šerosvitu obrazovek řady „kompjůtrů“…

---

K.W.: Odkud pocházíš, jaké byly tvoje začátky a ranné mládí?

M.S.: Jsem z Vinohrad, mám bratra, a část dětství jsem strávil na chatě v Orlických horách – vesnice Říčky. Rodiče nejsou umělci, ale v rodině mám akademické malíře Vladimíra Sychru a Jarmilu Zábranskou – je možné, že jsem po nich zdědil nějaké sklony.
S počítačem jsem se poprvé setkal v 6 letech, v práci u otce. Od 9 let mám počítač doma. Nikdy mne příliš nebavilo hrát na počítačích hry – přišlo mi to jako ztráta času.
Jedna z prvních věcí, které mne zajímali, byla typografie – zkoušel jsem z primitivních počítačů vymáčknout co nejvíce typů písma. Od 12 let jsem dělal pro různé lidi poradce při práci s počítačem – jelikož v té době nebylo uživatelské rozhraní tak „blbuvzdorné“ jako u operačního systému Windows95 a dalších. Do 15 let jsem chodil do hudebky – hrát na kytaru. Mám maturitu z průmyslovky.

---

Matěj – grafik – průkopník moderního designu

K.W.: Pro svou grafickou tvorbu používáš pseudonym „page42, p42“. Proč?

M.S.: Značka „page42“ je podle Douglase Adamse, strana 42 jako odpověď na otázku po smyslu života. Page42 jsem byl vždycky já a někdo, poslední dobou já a nikdo. Spolupracoval jsem v minulosti s lidmi, kteří se snaží dělat grafiku na úrovni. Beru to tak, že lidé, kteří se o grafiku a design nezajímají, si značky ani nevšimnou a považují ji za nějaký prvek, a lidé které to zajímá a znají mne, si řeknou – áá, p42, tak to je jasné.

K.W.: Nemohu se nezeptat – v čem ty vidíš smysl života?

M.S.: Najít si něco, v čem člověk může být užitečný, aby se tím mohl živit. Aby také měl čas dělat něco, co ho baví, pokud možno aby to bylo to samý. Někdy, když je toho, co člověka baví a chce a může dělat, víc najednou, tak je možná lepší se držet jednoho kopyta. Což já nedělám, nebo alespoň se mi zatím moc nedaří omezit svoje aktivity jen na jednu věc.

K.W.: Jak jsi začínal s grafikou, a kde všude jsi pracoval.

M.S.: Do roku 1994 jsem dělal nějaké drobnosti, černobílé atp.
První barevnou zakázkou byl obal na CD na CD „Pálivý kameny“ pro zpěvačku Áju, které tehdy produkoval Honza Černý (Studio Žentour). Od roku 1994 jsem působil v časopise Alert (o platformě Atari a později Macintosh) jako zástupce šéfredaktora a designér. Pak přišla nabídka dělat celkový design pro LEVEL (http://level.cz), od r.1998 jsem tam 4 roky pracoval, jako Page42. Dále jsem se podílel na periodikách Score, Chip, PC Dealer, Playstation Magazín, Ultram:x, Filter… .
Díky mému, již od ranných dětských let trvajícímu, zájmu o typografii (defacto jsem se přirozeně seznámil s celým vývojem typografického oboru v počítačové éře – od prvních primitivních programů na sazbu až po dnešní komplexní předtiskové systémy) jsem často vyzýván, abych počeštil zahraniční druhy písem, které jsou následně využity sazeči.
Po zaměstnání v redakci Levelu jsem byl několik let „na volné noze“, a spolupracoval s externími klienty. Od prosince 2006 nastupuji oficiální stálou práci pro Cinemax (http://cinemax.cz) (interní projekty, grafika, PR atd.). Chci svoje schopnosti využívat jen pro svou „domovskou“ firmu, ne pro lidi z ulice a konkurenci na trhu.
Jsem grafik a typograf – samouk, nikdy jsem tyto obory nestudoval, pouze jsem si načetl literaturu doporučenou studujícími kamarády – grafiky.

K.W.: Nebojím se tě označit za průkopníka moderního designu, který hodně ovlivnil dnešní grafickou scénu (zřejmě také díky tvému časnému tvůrčímu nástupu). Jak bys tuto tezi komentoval?

M.S.: Je pravdou, že často někde zahlédnu jak mne někdo jakoby „vykrádá“. Faktem zůstává, že i já jsem se svého času inspiroval jinde, většinou v zahraničních časopisech, které se sem tehdy nedostaly. Snažil jsem se pochytit to nejlepší, co jsem kde viděl, a ještě to vylepšit, abych z toho měl také nějakou radost.

K.W.: Kromě designu či typografie pro tisková media, jaké další grafické tvorbě se věnuješ?

M.S.: Asi od roku 1999 dělám letáky/plakáty na hudební akce a festivaly, což jsem dělal dříve hodně, ale poslední dobou mi docházejí nápady. Dále dělám i jednodušší práce, jako třeba české manuály ke hrám, různé příručky a informační brožurky atp.
Zabývám se také tzv. „corporate identity“, což mne nyní dost baví. Navrhuji pro firmu vzhled všeho možného, od samotného loga firmy, přes potisky aut, propisky, dopisní papíry, vzhled webových stránek, prostě celou image firmy.

K.W.: Zajímavá je tvá spolupráce s Pavlem Smetanou. Na webových stránkách jeho projektů vidím silný podíl tvojí tvorby. Co bys k tomu řekl?

M.S.: Pan Smetana je ředitelem centra CIANT (http://ciant.cz), což je nevládní nezisková organizace působící na mezinárodní úrovni v kulturní, vzdělávací a výzkumné oblasti spojené s novými technologiemi. Projekt, při němž jsme se v podstatě seznámili, bylo EnterMultimediale (http://entermultimediale.cz), první mezinárodní festival umění a nových technologií v České republice, konaný v datech 31. května – 3. června 2000 v Praze. Připravil jsem tehdy kompletní design knižního katalogu, a celkový styl akce. Spolupracoval jsem i na dalším, EnterMultimediale 2, a zde musím zmínit Jana Moravce jako velice schopného grafika a kooperátora. Tyto akce jsou defacto výstavy všemožných (především počítačových) technologií, se kterými se dá vytvářet nové multimediální umění.
Naše poslední spolupráce se týkala výstavy TransGenesis & BioArt (http://transgenesis.cz), pořádané v rámci Týdnu Vědy a Techniky Akademie věd ČR. Jednoduše řečeno jde o propojování živočichů a moderních technologií. K tomuto projektu jsem také dělal celkový design.

---

Matěj – veterán počítačových her

K.W.: Ty a počítačové hry – přestože jejich hraní považuješ za ztrátu času, jsi v českém prostředí významným činitelem. Jak to?

M.S.: V roce 1994, kdy jsem pracoval v redakci Alertu a pro firmu JRC, jsem se seznámil s Markem Nepožitkem (tehdy studoval ekonomku). Jako mladíci jsme si usmysleli, že bychom jednou chtěli mít grafické studio. Někdy v budoucnu, svoje vlastní. Postupně se utvořil tým lidí, vydali jsme první hru a dnes tady v těch prostorách s tebou sedím. Z názvu Cybernetic Cinema vznikl Cinemax – a to je dnes vlastně celé jedno patro kanceláří. V budoucnu se kromě stávajícího počeštování cizích her chceme věnovat především vývoji nových, vlastních.

K.W.: Jak se podepisuješ při práci s herními vývojáři?

M.S.: Matěj Syxra. Trochu jsem si umělecky pozměnil své pravé příjmení Sychra, aby se to nepletlo s otcem, bratrem nebo dalšími jmenovci.

K.W.: Na jakých hrách konkrétně jsi se podílel, a čím.

M.S.: V rámci firemních projektu Cinemax, dělám zvuky, český dabing, nebo celá zvuková prostředí, celková ozvučení postav a ruchy. Dříve jsem dělal i modelovaní a textury, ale na to nyní máme jiné zaměstnance, čili nemusím již dělat všechno „zaplaťpánbůh“. Nejsem programátor, věnuji se jen webprogramovaní – web, php a flash. V hrách tedy dělám převážně grafiku, např. prostředí do hry „Arcon“ (strategická střílečka), jenž by měla brzo vyjít.
Podílel jsem se v počátcích na vývoji „Operation Flashpoint“, vůbec první náš projekt byl „Nodus Domini“, bohužel zůstal nedokončen, jelikož nebyly peníze ani čas. Kromě ruchů dělám ke hrám často také grafiku kolem, jako např. ke hře „Ve stínu havrana“, kde mám na svědomí vzhled krabice, manuály atd. – některé jsem celé sám i překládal. Zmíním ještě hru „Inkvizitor“, zde mám spolu s dj Touchwoodem na svědomí kompletně celé nazvučení.

---

Matěj – hudebník a světelný party – mocnář

K.W.: Nyní se dostáváme ke třetímu velkému poli tvé působnosti. Dj Igraczech a HPNVSN. Nejprve mi vysvětli původ svého hudebního pseudonymu.

M.S.: Igráček, to vzniklo, když u mne dělal Tomáš Forejt grafika na Levelu. Jeho tehdejší přítelkyně jen tak zničehonic plácla, že jsem ten panáček igráček, a už to prostě nějak zůstalo a začlo se to používat. Teď už s tím nic neudělám. Nebo jako můžu s tím dělat leccos, ale k čemu mi to bude…

K.W.: Hudba a ty – jak to začalo…

M.S.: Od 1.třídy do 15 let jsem hrál na kytaru u pana prof. Kosa v lidušce. Pak dlouho nic. Časem jsem začal poslouchat Radio Golem, následně Radio 1, a tak jsem se dostal k drum´n´bassu, což mne začalo dost zajímat. No a někdy v roce 1999, když jsem skončil průmyslovku jsem začal znovu dělat na počítači hudbu. Znovu to nějak zkoušet. Také jsem navštěvoval v DJschool pokročilý kurs, ve kterém mne učil Standa Zíma (dj, moderátor Radia 1). Dělat hudbu na počítačích jsem zkoušel už mnohem dříve, na starém STčku, ale to dopadalo tragicky. Chvíli trvalo než ten počítač jakoby dorostl. Já měl v hlavě jasnou představu co chci udělat, ale počítač to neuměl, nebo bylo zbytečně náročné to udělat. V dnešní době je tento deficit pryč, a mne tvorba hudby pomocí počítače zcela vyhovuje.

K.W.: Do současné doby jsi vydal úctyhodných 5 alb. Spoluvlastníš hudební vydavatelství. Co bys ještě dodal k výčtu svých hudebních počinů?

M.S.: Pod jménem dj Igraczech jsem vydal singl na vinylu a 5 alb. Něco mi vyšlo na pár kompilacích, zbytek je na internetu ke stažení. Já radši moc nevydávám, protože nechci zahltit trh odpadky, a většinu toho co udělám zprvu nepovažuji za dost kvalitní. S mírou a opatrně s vydáváním.
S dj Touchwoodem vlastním label Kaktusrecordings (http://kaktusrecordings.org) – ten byl dočasně hybernován kvůli nedostatku peněz, ale na Vánoce vyšlo nové album. Jako dj jsem již hrál v minimálně stovce klubů po celé ČR. Pravidelně hraji v pražském oldschool klubu Punto Azul, minimálně každý měsíc 1× tam máme s dj Touchwoodem noc s názvem „Hyperfunk“, většinou poslední čtvrtek v měsíci.

K.W.: S kým kromě dj Touchwooda jsi nějak významněji spolupracoval?

M.S.: S dj Marvelem (Vancouver, Kanada) tvoříme autorské duo Edgestatika. Vždycky když přijede do Prahy se sejdeme ve studiu, vezmeme si k sobě oba své počítače (kde máme např.nevydané tracky atd.) a tvoříme – jak říká Marvel „now, we´re cooking“. Pokoušeli jsme se spolupracovat i přes internet, ale to moc nejde, přece jen je lepší, když se fyzicky sejdeme.
Déle než rok připravujeme v klubu Cross spolu s Matthewem Polardem – MatKore (původem Angličan, bydlí v Praze se ženou a dětmi) akce Digital Penetration. Matthew využil svoje kontakty, aby přivezl dje z Anglie sem. Zatím to hezky fungovalo, bohužel poslední dobou se vyskytly nějaké neshody, a další DP se již asi v Crossu konat nebude. K těmto akcím jsem dělal design letáků, světla už ne. Také jsem na nich pravidelně hrával.

K.W.: Měla jsem možnost tě vidět při živém vystoupení a v tvém případě rozhodně nejde jen o pouštění desek, ty přímo v reálném čase vytváříš nové rytmy a melodie. Jak bys popsal jedinečný hudební styl, který hraješ?

M.S.: Narozdíl od většiny djs používám kromě gramofonů hlavně notebook. Jde o způsob, kdy pomocí gramofonů ovládám to, co hraje z počítače. Nebo to kombinuji, případně hraji jen z počítače – podle toho, jakou mám náladu, nebo jak se to hodí. Stylově se většinou vejdu do známé škatulky drum’n’bass / breakbeat.

K.W.: Zkratka HPNVSN je dobře známa návštěvníkům parties. Několik let se objevovala na line-upech těch nejzajímavějších akcí, často s účastí zahraničních hudebníků. Co ty s tím máš společného?

M.S.: HPNVSN znamená Hypnovision. Hypnovision jsem tvořil já a Vladimír Dolejš, s kterým jsem se seznámil v DJschool. Vláďa byl tehdy šéfem DJschool. S Vláďou jsme tvořili osvětlovačskou partičku. Zároveň jsme vozili dje různě po republice, já jsem si na akcích samozřejmě také vždycky zahrál, ale hlavně jsme k tomu dělali i světla. Světla odpovídaly druhu a smyslu temnějších drum´n´bass parties, ne aby tam byly světla jako na diskotéce. Trochu se o nás rozkřiklo, takže jsme pak začli dělat i v klubu Roxy, kde jsme pravidelně svítili akce Bush a Breaksome. Podstatou naší osvětlovačské práce je, že světla reagují na hudbu. Já, jenž přeci jen mám jisté hudební zkušenosti, dokážu lépe ovládat světla vzhledem k tomu, co se děje na stage, než technici, kteří k tomu přistupují jen jako ke své každodenní práci. S HPNVSN jsme začali asi v roce 2000, a dělali jsme to tak 3 – 4 roky. Pak mne to přestalo bavit, nechtěl jsem to dělat jako práci, a tak už se tomu nevěnuji.

---

Matěj zblízka

K.W.: Ty se v podstatě celý život zabýváš jen tím, co tě baví. Živíš se svými koníčky.

M.S.: No, snažím se. Ne vždycky mne to ale baví tak dlouho jak je potřeba (smích). Ale hudba je pro mne pouze koníčkem, a rozhodně se s ní nechci živit. Už by pro mne přestala být zábavou a stala se nutností, tím, do čeho se nutíš z povinnosti. Moje práce je grafika. Grafiku dělám jakožto komerční zakázky. Párkrát jsem dělal něco i jen tak, zvláště dříve jsem se věnoval i volné grafické tvorbě, ale většinou se grafikou živím.

K.W.: Má další otázka se týká tvých plánů do budoucna, tvých cílů, čeho by jsi chtěl ještě dosáhnout.

M.S.: Máme rozdělaný design dalšího, nového časopisu, což je zatím tajné, takže víc informací ti bohužel nemohu sdělit. Také chci víc fungovat zpátky ve firmě Cinemax, udělám možná hudbu k nějaké hře, i když nevím, s hudbou bych byl opatrný, ale zvuky určitě.

K.W: Kdyby jsi si mohl vybrat jakoukoliv osobnost z historie, s kterou by ses chtěl potkat, popovídat si s ní a poznat jí, koho?

Po dlouhé rozvaze M.S. odpovídá: Tak asi s Newtonem, s Einsteinem a Stephenem Hawkingem. Z Čechů zřejmě se Zdeňkem Svěrákem a Václavem Havlem.

K.W.: Máš nějaké své životní heslo, motto?

M.S.: Ticho. Leckdy. A tma.
Obzvlášť tma je hodně důležitá věc. Když jsem dělal v HPNVSN osvětlovače, tak jsme tmu hodně často používali, a byla náš spojenec. Bez tmy není světla. Jeden z nejdůležitějších nástrojů osvětlovače není světlo, (jak by si mohl leckdo odtušit), ale tma!

K.W.: Oblíbený spisovatel, film, jídlo a pití?

M.S.: Spisovatel zcela jistě Umberto Eco. Film nevím, to se mění dle toho, co je zrovna ke stažení na internetu. Asi „Twin Peaks“ bych uvedl jako oblíbený seriál. Přes jídlo moc nejsem. Možná tak řízek s bramborovou kaší. A k pití asi čaj s medem a citrónem. I když nejvíce vypiju kafe, ale to tedy oblíbené není. To je spíš nejmíň oblíbené.

K.W.: Jak vidí takový znalec kreativního využívaní počítačů jejich možný vývoj či pokrok? Co si myslíš o představě, že lidé budou svá těla vylepšovat počítačovými implantáty?

M.S.: Na průmyslovce jsem seděl v lavici s Markem Pecou, což je hrozně chytrý člověk, v současnosti působící jako vědec. A Marek by se chtěl věnovat – já tedy nevím, čemu by se chtěl věnovat, ale já ho nutím, aby se začal věnovat výzkumu nového způsobu ovládání počítače. Jde o princip měření mozkových vln, následně se tím ovládá software. Už existují projekty, dokazující, že to jde. Označují se zkratkou BCI (Brain-Computer-Interface). No a já bych chtěl hudební nástroj, na který by se dalo hrát mozkem. Takovou hračku bych velmi ocenil, a myslím, že bych nebyl sám. Doufám, že se dožiji toho, že se na to naučím hrát.
Pokud jde o počítačové implantáty v lidském těle, tak podle mého názoru, to není představa, ale logický vývoj. Rozhodně. Ale ‘né každej to vydejchá‘.

^{( S Matějem Sychrou hovořila Kristina Weiserová, http://113kw.net. )}

««« Předchozí text: Prof.ing.arch. František Cubr Následující text: Filmy nejsou zadarmo! »»»

Kristina Weiserová | Pouč se | permalink | print version | 9692x